To the bone

22. srpna 2017 v 19:04 |  Deník
Tak jsem tento film také zkoukla a musím uznat, že jít zpět do any až takovéhle, mě už neláká. Vím, že bez jídla být nemůžu. Když jsem viděla to její tělo tak to byl hnus. A hlavně, když jsem viděla jak byla bledá, bez života, unavená, jak tam omdlela, úplně jsem se v tom viděla a už to nikdy takhle nechci. Ne takhle daleko. Chci jíst míň, ale ne hladovět. Třeba 4 chody za den, nějaká zdravá jídla. Ale ne hladovky a být zase takováhle. Už ne. Připomíná mi to, jak jsem se snažila sama any zbavit, protože jsem věděla, že je to špatné a hlavně jsem omdlévala na každém kroku a to mě donutilo začít s tím něco dělat a už to nikdy nechci. Ten každodenní strach vlézt do autobusu a bát se, že budu muset stát. Nebo čekat na zastávce na autobus. Každý den mě to stresovalo.
Na konci filmu, jak si Eli užívá těch maličkostí, vůbec toho, že žje, tak přesně takhle se já teď cítím asi od jara. To je to, jak všechno moc prožívám a všeho si moc vážím, až mě to užírá a chce se mi z toho všeho brečet.
Navíc já jsem nikdy nebyla vyslovně anorektička, protože jsem tu hubenost naopak vystavovala v uplých tričkách a byla jsem na hrdá a nezakrývala jsem to ve velkém oblečení. Spíš jsem prostě vždy chtěla být ta hubená, ta křehká. Jinak jsem vše splňovala, ale tohle jediné fakt ne.
Nevím, jestli bylo lepší celé dny myslet na anu a dodržovat jí, nebo (jako teď) celé dny přemýšlet nad tm, čím se dneska přežeru. Do toho je mi místo omdlévání každý den špatně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marla Marla | Web | 22. srpna 2017 v 23:08 | Reagovat

To mně se to strašně líbí, asi to bude tím, že jsem to nikdy takhle daleko nedotáhla...
Podle mě je to s tím vystavováním se hrozně individuální, já to mám třeba jak kdy. Ale pravděpodobně, čím hubenější bych byla, tím větší svetry bych nosila, to asi jo.
Jestli cítíš, že chceš jíst zdravě, je to jedině dobře.
Přejídání je největší hnus, chvíle uspokojení vykoupená ležením na zádech s obřím nafouklým břichem a výčitkami, to dobře znám.

2 Jajinka Jajinka | Web | 23. srpna 2017 v 10:49 | Reagovat

Jsem ráda, že na tebe te film zapůsobil takhle - že už to nechceš! :) A myslím, že by ses možná mohla zamyslet nad tím, jestli to nezkusit zdravě :) Zkusit počítat denní příjem tuků, sacharidů apod. a stravovat se tak nějak intuitivně. Uvidíš, že pak se ani nebudeš přejídat, protože tělo nebude strádat. Na druhou stranu ale ani ty nepřibereš :)

3 B. B. | Web | 23. srpna 2017 v 13:30 | Reagovat

Já ten film ještě neviděla, vlastně ani tak nějak nevím, jestli chci.
Je dobře, že se k tomu nechceš vrátit, to rozhodně.

4 Kara Kara | Web | 23. srpna 2017 v 13:49 | Reagovat

Mě se ta její postava strašně líbí, ale sama bych jí asi nechtěla, nechtěla bych to dotáhnout tak daleko. :)
Je dobře, že už to znova nechceš! Ale přejídání taky není nic zdravého ani dobrého pro tělo..:/
Drž se<3

5 born-fit born-fit | E-mail | Web | 28. srpna 2017 v 12:32 | Reagovat

Ten film je skvelý práve tým, že potom väčšina z nás zistí, že by sme tak nechceli dopadnúť. Ja odkedy sa stravujem pravidelne a zdravšie, nemám žiadne problémy s prejedaním, ktoré som zvykla mávať.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama