Přehnané emoce

13. srpna 2017 v 20:51 |  Deník
Cítím to víc a víc...že nejsem možná tak úplně normální -_- Všechno moc prožívám. Když jsem v nějaké pro mě nelibé situaci, tak mi přijde, že je nekonečná a nikdy neskončí a jsem strašně negativní a jen si stěžuji. Místo toho, abych byla optimista a říkala si, že to za chvíli skončí a budu dělat co mě baví.
Nevím jestli to má na svědomí výchova, ale vše si moc beru. Určitě vám taky rodiče a babičky říkali: Co by za to děti v Africe dali...a podobné řeči, no a já si teď opravdu až moc vážím všeho. Až se mi někdy chce brečet jaké mám "štěstí", že můžu jít ne vejšku (to přece rodiče v našich letech nemohli, nebyly na to peníze), že si můžu dopřávat všelijaké dobroty, na co si jen vzpomenu, že si můžu koupit tu krásnou kabelku a to už si i přijdu jako rozmazlený fracek, který utrácí peníze, přtom jiní mají těchle kabelek třeba 5. Moc si vážím chvil strávených s blízkými, až moc si užívám a prožívám krásné počasí, teplo, příjemný teplý večerní větřík, dovolenou u moře...♥ Ale prožívám to tak nějak moc intenzivně. Až mám z toho výčitky, že je to moc krásné a bojím se, že to krásné zanedlouho vystřídá něco špatné. Stále se bojím a neumím si užívat radost. Mám z ní výčitky. Bojím se být šťastná. Bojím se, že když si to připustím, tak se stane něco nepříjemného, abych nebyla šťastná moc dlouho.
Máte to někdo taky? Poslední rok to mám v hlavě pomotané a začínám si uvědomovat, že to není v pořádku a někdy trpím sama se sebou, se svými myšlenkami.
Za týden má přijet na rodinnou oslavu i má sestřenice, kterou nemám odmala ráda a měla spát v mém pokoji. Vím o tom už asi měsíc a celý ten měsíc, skoro každý den pomyslím na to, že si všechny věci musím schovat a uklidit, aby mi něco nevzala nebo nerozbila. Vždy byla nevychovaná a neměli se nejlíp a já se vždy bála, že si jí mamka vezme k nám domů a bude tu bydlet s námi. To by byla "moje smrt". Vše by mi brala a ničila jako to dělala vždycky...Z mého království (pokoje) by nic nezbylo. Kdyby se chovala normálně, tak by mi to ani nevadilo, ale ona nikdy nebyla normální, ikdyž ona za to nemůže.
To je jen další ukázka mých neustálých neodůvodněných obav...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 atissproana atissproana | Web | 13. srpna 2017 v 21:03 | Reagovat

Já emoce také neudržím na uzdě.. Ale jinak než ty. Já si neumím v ničem najít štěstí a mám výčitky z toho. Jsem věčně negativní a neumím si na ničem najít nic dobrého. Je to celkem deprimující. Neřeknu ani jednu pozitivní myšlenku, všechno vidím černě.

2 Elle Elle | Web | 14. srpna 2017 v 9:06 | Reagovat

No teda..ako by si mi hovorila z duse..mame to uplne rovnako..inak zlato stale si si ma neprepisala:/ blog Elif-is-dreaming.blog.cz uz nepouzivam, toto je moj novy: sans-nom.blog.cz :-)

3 Lisa Lisa | Web | 14. srpna 2017 v 15:28 | Reagovat

Jsi očividně úžasný člověk, když si dokážeš vážit věcí. :) I když je to pro tebe takhle těžké. ^^
Jinak spřátelím ráda. :) ♥

4 Theresia Rossemari Theresia Rossemari | Web | 14. srpna 2017 v 23:50 | Reagovat

Je úžasné že si uvědomuješ ze takové věci nejsou samozřejmostí:) Bylo by na tom světě krásně když by to tak brali i jiní lidé.
Š tim pokojem tě naprosto chápu. Pro mě je moje místnost taky místo, kde nerada někoho ubytovavam a nerada se o ní dělim.. Ale věřím že to zvládneš:)

5 sweetsunnymia sweetsunnymia | Web | 15. srpna 2017 v 18:46 | Reagovat

tvoja sestrenica mi pripomína moju sestru

6 Jajinka Jajinka | Web | 16. srpna 2017 v 10:26 | Reagovat

Taky mívám přehnané, zbytečné a dlouhotrvající obavy a ubíjí mě to. Není to ale tak intenzivní a tak časté i když se občas najde pár dní v řadě, kdy mi přijde všechno špatně.

7 Jess Jess | Web | 16. srpna 2017 v 13:51 | Reagovat

Taky jsem byla vychovávaná v tom vážit si všeho, a víš co, podle mě je to dobře, protože opravdu většina lidí jinde na světě nemá ty privilegia, co my tady. Ale to neznamená, že se tím nechávám pohltit, jen si občas řeknu, jo, to je super, že se mám tak dobře, a tím to končí. Rozhodně z toho nemám žádné špatné myšlenky nebo pocit viny případně strach, úplně naopak!

8 B. B. | Web | 16. srpna 2017 v 19:49 | Reagovat

Tak tohle upřímně mívám, ale ne příliš často a ne intenzivně. Já si bohužel někdy těch šťastných okamžiků neumím tolik vážit a vážím si jich až potom, když přijde něco špatného, to prožívám pak 110000 krát intenzivněji.
Na jednu stranu je hezké, že si takhle dokážeš vážit věcí!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama