Jaký má život význam?

29. srpna 2017 v 19:56 |  Deník
Zase se cítím tak prázdně. Nic mi nedává význam, smysl...jakobych se neměla na co těšit a už mě nic nečekalo. Proč hubnout? Proč se v jídle omezovat? A proč se přejídat? Proč jít spát? Co dělat? O čem vlastně ten život je?
Asi o tom užívat si jeho krásy a umět hrát tuhle hru. Umět hrát s kartama, které nám život naloží jak se říká. Ale na to já nemám, já se raději vzdám, protože stejně jednou všichni umřeme. Přijdu si jako uzavřená ve hře Sims :D jakoby se mnou někdo hrál a zadával mi nějaké aktivity abych se zabavila. Jen tak, abych se nenudila. Abych nějak zabila čas. Jo, to je ono, "zabila čas". Neustále se snažím něčím zabít čas a neustále ho řeším. Jak ve škole, tak na brigádě sleduji každou minutu. Hlídám si jak dlouho budu mít na spaní, abych se pořádně vyspala a jdu spát na minutu přesně. Něco jako číst si v klidu knihu dokud mě to bude bavit neexistuje. Nebo koukat na oblíbený seriál...to mě ani nebaví. Vlastně skoro nic mě nebaví. Jen jíst a spát. Nějak přežívat. Já prostě neumím žít. Normálně fungovat. Jiný lidi prostě dělají něco celé odpoledne, nějak se zabaví a neřeší čas. Já jen sedím, sem tam něco dělám a hned koukám na hodiny kolik je, kolik času jsem zabila a kdy zase budu moct jí spát. Prostě ty aktivity dělám jen proto, abych zabila čas, ne že bych prostě chtěla. Neumím se zabavit a tu aktivitu si užívat. Je to docela...užírající. Prostě další důkaz, že asi nejsem úplně v pořádku nebo já nevím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marla Marla | Web | 29. srpna 2017 v 22:21 | Reagovat

Mluvíš mi z duše... jak si jednou člověk uvědomí, že život nemá smysl, nejde už s tím nic dělat. Byla jsem dokonce ve stádiu, kdy jsem jen čekala, kdy seberu odvahu na to to ukončit. Ale ani to jsem nedokázala.

2 em. em. | Web | 30. srpna 2017 v 7:16 | Reagovat

Právě proto že všichni jednou umřeme, bychom se měli snažit z toho života vytřískat co nejvíc. Jestli je cílovou stanicí mé životní cesty rakev a díra v zemi, chci si to tu co nejvíc užít. Studovat, cestovat, najít si práci co mě bude bavit a celkově dělat vše tak, jak to chci já. Život možná nemá nějaký vyšší smysl, ale když už se nám ho dostalo, měli bychom s ním naložit co nejlíp a hlavně tak, jak uznáme za vhodné my sami. :)

3 Jess Jess | Web | 30. srpna 2017 v 8:34 | Reagovat

Ajaj, tohle už není jen blbá nálada, tady smrdí deprese. A dovolím si nesouhlasit s Marlou, můžeš se z toho dostat sama. Já měla prvního půl roku s mimčem poporodní depresi, bylo to podobné, jak popisuješ, jen k tomu přidej zoufalství z toho, že i když si jdeš teda večer lehnout, tak té furt někdo v noci budí a nevyspíš se.. a další den zas... a zas.. a přes den děláš ty únony, co musíš, noc ti nedokáže udělat radost, téš8š se na spánek, který nepřichází... ale po půl roce jsem se z těch depek vyhrabala, bez doktorů. Bylo to jako osvícení, jednou jsem se byla večer projít a jakoby se mi všecko srovnalo v hlavě, nedokážu ten pocit popsat.. zkus co nejvíc chodit ven, nelelkuj doma, to je depresivní.

4 Marla Marla | Web | 30. srpna 2017 v 12:05 | Reagovat

Četla jsem, že pomáhá jablečný ocet, ale nevím.

5 Alice Alice | Web | 30. srpna 2017 v 16:00 | Reagovat

Upřímně, tyhle stavy znám moc dobře. Jako malá jsem měla poruchu přizpůsobení se a bylo to přesně tohle. Zatímco si ostatní holky hrály s panenkama, já nechápala proč bych to dělala, když to není skutečný.
Moc ti přeju, abys co nejdřív přišla na to, proč tady na tom světě jsi♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama