Srpen 2017

Strach

30. srpna 2017 v 17:38 Deník
Komentáře u předešlého článku mě opět donutily zamyslet se. :) Najít si na světe své místo a žít naplno když už tu jsme. Najít sama sebe. Pro mě tohle znamená milovat lidi kolem sebe a starat se o ně. Jenomže na druhou stranu jsem líná, raději sedím u pc a přecpávám se, než abych šla s rodiči na zahradu. Za další, sice přítele miluji, ale bojím se právě toho dávat mu všechnu svou lásku, protože toho já jsem schopná, vím, že bych do toho naprosto spadla a pak bych zase brečela každý víkend, co se od něj vracím domů, že s ním zase týden nebudu. A to už nechci, nechci to už tolik prožívat, tak intenzivně. Bojím se, že pak budu litovat, že jsem si neužívala dokud jsem byla mladá. Nebo se bojím, že mě podvede a budu o to víc zklamaná a zlomená, když bych mu dávala celou sebe. Spousty emocím se bráním, protože jsem strašná citlivka. Takže i tu lásku k němu v sobě držím a nepouštím jí úplně navenek.
Další můj smysl je studium. Jenomže se zase BOJÍM toho, že budu šprt (toho já jsem schopná, spadnout do toho a věnovat se vlastně jen tomu) a neužiju si, dokud můžu. Já prostě když něco dělám, tak na 100% a nevnímám realitu. Až po delší době se proberu a uvědomím, jak vlastně žiju a že je to špatné, že na spoustu jiných věcí zapomínám. Neumím žít vyváženě.
Neumím žít přítomností. Furt se bojím, že jednou budu litovat, že jsem neudlala tohle a tamto když mi bylo 20. Ale vždyť nevím co bude za 10 let. Co mě bude užírat a co budou mé priority. Vše bude jinak.

Jaký má život význam?

29. srpna 2017 v 19:56 Deník
Zase se cítím tak prázdně. Nic mi nedává význam, smysl...jakobych se neměla na co těšit a už mě nic nečekalo. Proč hubnout? Proč se v jídle omezovat? A proč se přejídat? Proč jít spát? Co dělat? O čem vlastně ten život je?
Asi o tom užívat si jeho krásy a umět hrát tuhle hru. Umět hrát s kartama, které nám život naloží jak se říká. Ale na to já nemám, já se raději vzdám, protože stejně jednou všichni umřeme. Přijdu si jako uzavřená ve hře Sims :D jakoby se mnou někdo hrál a zadával mi nějaké aktivity abych se zabavila. Jen tak, abych se nenudila. Abych nějak zabila čas. Jo, to je ono, "zabila čas". Neustále se snažím něčím zabít čas a neustále ho řeším. Jak ve škole, tak na brigádě sleduji každou minutu. Hlídám si jak dlouho budu mít na spaní, abych se pořádně vyspala a jdu spát na minutu přesně. Něco jako číst si v klidu knihu dokud mě to bude bavit neexistuje. Nebo koukat na oblíbený seriál...to mě ani nebaví. Vlastně skoro nic mě nebaví. Jen jíst a spát. Nějak přežívat. Já prostě neumím žít. Normálně fungovat. Jiný lidi prostě dělají něco celé odpoledne, nějak se zabaví a neřeší čas. Já jen sedím, sem tam něco dělám a hned koukám na hodiny kolik je, kolik času jsem zabila a kdy zase budu moct jí spát. Prostě ty aktivity dělám jen proto, abych zabila čas, ne že bych prostě chtěla. Neumím se zabavit a tu aktivitu si užívat. Je to docela...užírající. Prostě další důkaz, že asi nejsem úplně v pořádku nebo já nevím.

Přejídání mě už nebaví

28. srpna 2017 v 18:51 Deník
Že bych s tím už skončila? Mám opět 52kg, zase začínám přibírat a přejídání se nemůžu už skoro rok zbavit. Zabíjím tím čas, jsem na tom závislá. Bude pro mě strašně težké s tím přestat, odnaučit se to, asi tak jako pro kuřáka nekouřit :( Dnes jsem si dala poslední přežírací den a od zítra se pokusím najěct na NOVÝ ZAČÁTEK.Začít se stravovat normálně. Nechci jíst to, na co mám chuť já, ale to, co bude dobře pro mé tělo. Něco, co mému tělu něco dá, nějaké živiny a tak abych tělo nezatěžovala. Jendou za týden si dám vždy 1 den, kdy budu moct jíst tak nějak co chci. Když jsem vybírala dobroty na dnešní přežer, tak už jsem ani nevěděla co vybrat. Za ten rok přejídání jsem nabažená už úplně všeho, od všeho něco. Nechci myslet na sebe, ale na své tělo. A musím si najít jinou zábavu než je přejídání. Hlavn se to chci odnaučit než půjdu ne vejšku, protože tam se chci soustředit na učení a zkoušky a ne na to na co mám chuť a co si dám a pak si to vyčítat. Hlavně teda ještě nevím, jaké stravování nasadím. Jestli skinny girl diet, nebo jíst např. do 1000kcal/den, nebo 3-4 jídla za den. Nevím, projedu net, zkusím něco vymyslet, hlavně nemám ani nic osvědčené, protože jsem nikdy u ičeho nevydržela, ale nechci žádné hladovky, spíš jíst zdravě, ale zase ne ty drahé potraviny, ktereé jsou hůř dostupné :D prostě zdravě z normálních potravin.
PS: nezávidím malým dětem, když je vidím v obchodě a ptají s erodičů, co si můžou koupit. A ty rodiče ještě k tomu hlidají, co ty děti jí. Jsem vděčná, že v tomhle už mám svobodu a můžu se přežrat kdy chci a čeho chci S vyplazeným jazykem ale na druhou stranu v poslední době utrácím za jídlo fakt dost. Za samé nedzravé hnusy, po kterých přibírám a tělu nedělají nejlíp.
Nemáte nějaké typy na diety?

To the bone

22. srpna 2017 v 19:04 Deník
Tak jsem tento film také zkoukla a musím uznat, že jít zpět do any až takovéhle, mě už neláká. Vím, že bez jídla být nemůžu. Když jsem viděla to její tělo tak to byl hnus. A hlavně, když jsem viděla jak byla bledá, bez života, unavená, jak tam omdlela, úplně jsem se v tom viděla a už to nikdy takhle nechci. Ne takhle daleko. Chci jíst míň, ale ne hladovět. Třeba 4 chody za den, nějaká zdravá jídla. Ale ne hladovky a být zase takováhle. Už ne. Připomíná mi to, jak jsem se snažila sama any zbavit, protože jsem věděla, že je to špatné a hlavně jsem omdlévala na každém kroku a to mě donutilo začít s tím něco dělat a už to nikdy nechci. Ten každodenní strach vlézt do autobusu a bát se, že budu muset stát. Nebo čekat na zastávce na autobus. Každý den mě to stresovalo.
Na konci filmu, jak si Eli užívá těch maličkostí, vůbec toho, že žje, tak přesně takhle se já teď cítím asi od jara. To je to, jak všechno moc prožívám a všeho si moc vážím, až mě to užírá a chce se mi z toho všeho brečet.
Navíc já jsem nikdy nebyla vyslovně anorektička, protože jsem tu hubenost naopak vystavovala v uplých tričkách a byla jsem na hrdá a nezakrývala jsem to ve velkém oblečení. Spíš jsem prostě vždy chtěla být ta hubená, ta křehká. Jinak jsem vše splňovala, ale tohle jediné fakt ne.
Nevím, jestli bylo lepší celé dny myslet na anu a dodržovat jí, nebo (jako teď) celé dny přemýšlet nad tm, čím se dneska přežeru. Do toho je mi místo omdlévání každý den špatně.

Úzkost

21. srpna 2017 v 20:17 Deník
Tento víkend jsme slavili kulatiny mamky přítele. Zase se mi tam chtělo brečet, když jsem ho viděla, jak si to užívá. Měla jsem strašnou radost, že se sešlo tolik lidí kvůli němu, že máme takovou velkou rodinu, že jsme se takhle sešli. Zase se to ve mě začlo míchat, jaký měl on život a jaký ho mám já. Já byla v 19 letech 3x u moře a on ani jednou a přijde mi to smutný. My se v týhle době máme jako princezny a naši rodiče neměli ani na sutidum (kromě učňáku). Bylo mi to zase tak líto. A to, jak si užíval tu oslavu v našem malým městě v obyčejný budově, kde se pořádají takovéhle akce. Prostě že to nebylo nic nóbl, ale pro něj to byl luxus.
Za další mi bylo líto, když kupoval maso za 800,- na tu oslavu a sud piva, prostě že takhle utrácel, abysme tam všechny pohostili, ikdyž každý něco upekl a přinesl, ale bylo mi líto, že si takhle utrácí. Já měla chuť celou oslavu zaplatit za něj a ještě mu koupit zájezd k moři nebo do lázní aby s mamkou jeli. :( Jenže jen chodím na bridágu a stále studuji a něco takového si budu moct dovolit nejdřív za 7 let...Mrzí mě to, snesla bych jim modré z nebe. Strašně moc je mám ráda, vážím si jich a chci, aby si ještě užili to, co nestihli doteď.
A ta jejich oblíbená legendární písnička :D vždy mi je připomene a až tu jednou nebudou a uslyším jí, tak se asi zblázním smutkem. Já nevím proč mám zase takovéhle myšlenky, zbytečné. Asi se potřebuju trápit nebo já nevím co si mám o sobě myslet. Tyhle myšlenky mě ubíjí.
Jinak mě docela dostalo, jak čas rychle běží a moje blízká kamarádka teď porodila, blízký kamarád je feťák...a já nestíhám zírat, kam to spěje. Ona ma úplně zkažený život, z něj bude buhví co. Já jediné o co se zajímám je vysoká a aby ze me něco bylo a nechci za žádnou cenu dopadnout ani jako jeden z nich.

Přehnané emoce

13. srpna 2017 v 20:51 Deník
Cítím to víc a víc...že nejsem možná tak úplně normální -_- Všechno moc prožívám. Když jsem v nějaké pro mě nelibé situaci, tak mi přijde, že je nekonečná a nikdy neskončí a jsem strašně negativní a jen si stěžuji. Místo toho, abych byla optimista a říkala si, že to za chvíli skončí a budu dělat co mě baví.
Nevím jestli to má na svědomí výchova, ale vše si moc beru. Určitě vám taky rodiče a babičky říkali: Co by za to děti v Africe dali...a podobné řeči, no a já si teď opravdu až moc vážím všeho. Až se mi někdy chce brečet jaké mám "štěstí", že můžu jít ne vejšku (to přece rodiče v našich letech nemohli, nebyly na to peníze), že si můžu dopřávat všelijaké dobroty, na co si jen vzpomenu, že si můžu koupit tu krásnou kabelku a to už si i přijdu jako rozmazlený fracek, který utrácí peníze, přtom jiní mají těchle kabelek třeba 5. Moc si vážím chvil strávených s blízkými, až moc si užívám a prožívám krásné počasí, teplo, příjemný teplý večerní větřík, dovolenou u moře...♥ Ale prožívám to tak nějak moc intenzivně. Až mám z toho výčitky, že je to moc krásné a bojím se, že to krásné zanedlouho vystřídá něco špatné. Stále se bojím a neumím si užívat radost. Mám z ní výčitky. Bojím se být šťastná. Bojím se, že když si to připustím, tak se stane něco nepříjemného, abych nebyla šťastná moc dlouho.
Máte to někdo taky? Poslední rok to mám v hlavě pomotané a začínám si uvědomovat, že to není v pořádku a někdy trpím sama se sebou, se svými myšlenkami.
Za týden má přijet na rodinnou oslavu i má sestřenice, kterou nemám odmala ráda a měla spát v mém pokoji. Vím o tom už asi měsíc a celý ten měsíc, skoro každý den pomyslím na to, že si všechny věci musím schovat a uklidit, aby mi něco nevzala nebo nerozbila. Vždy byla nevychovaná a neměli se nejlíp a já se vždy bála, že si jí mamka vezme k nám domů a bude tu bydlet s námi. To by byla "moje smrt". Vše by mi brala a ničila jako to dělala vždycky...Z mého království (pokoje) by nic nezbylo. Kdyby se chovala normálně, tak by mi to ani nevadilo, ale ona nikdy nebyla normální, ikdyž ona za to nemůže.
To je jen další ukázka mých neustálých neodůvodněných obav...

Přejídání x plnohodnotná strava

7. srpna 2017 v 19:32 Deník
Nevím proč, ale stále mě to láká se přejídat, každý den, ikdyž je mi pak každý druhý den špatně, těžko. Dnes jsem sežrala kopici smaženého květáku, mraženou pizzu, půlku malého medovníku a je mi tak těžko a špatněKřičícíRozpačitý já už fakt nevím co je to jíst normálně a jaké to je. Normálně se najíst bez myšlenek na to jaké bude další jídlo a nebo kolik tohodle do sebe nacpu. Už jen to, že to jídlo dělá základ dne a má nám dodat energii a dělat dobře, ale já toho tak zneužívám a je mi špatně den co den... zase začarovaný kruh, ale teď ne any, ale přejídání.
PS: myslíte, že alkohol ovlivní účinek antikoncepce? dá se říct, že jsem jí zapila panákem a pak měla ještě něco málo, ale nic extra tvrdého a ani jsem nebyla nijak opilá a žádná kocovina :/

Nymfomanka

2. srpna 2017 v 18:55 Deník
Tento blog je pro ana a už několik měsíců jsem se snad ani nezmínila o váze a jídelníčkách. Neustále se přejídám a vážím stále 50kg, takže hubnutí teď neřeším. Trápí mě teď jiné otázky a myšlenky. Nikdy jsem se sama sobě nelíbila tak, jako teď a dokazují mi to pohledy mužů a narážky, hvízdání když projdu okolo...Asi to nějaké z vás moc dobře znají a už si toho ani nevšímají, jenomže já byla vždy "neviditelná" a teď se to mění. Říkám si, kolik z nich bych mohla mít (v posteli). Mohla bych mít skoro každého, na kterého bych si ukázala. A nejvíc se bojím, že za chvíli zestárnu a už nebudu tak "přitažlivá" a budu litovat, že jsem toho nevyužila, dokud jsem mohla. -_- Ale, jak už nejspíš víte z předchozích článků, mám přítele, kterého miluji a uvědomila jsem si, že ta láska je větší než ta touha, a proto dávám stále přednost jemu před tím užíváním si. Docela si přeju, aby mě tyhle chutě už přešly, protože mě to akorát deptá :D Jsem jako nadržený puberťák. Proč ostatní holky touží po lásce, po věrném příteli a hledají jen to, a já když ho mám, tak chci ještě něco jiného?... Která z vás kouká denně na péčko? Asi skoro nikdo. Jsem prostě jako chlap. Nymfomanka. Nadržená. Nevím co s tím a nevím, kdy to přejde, jestli vůbec někdy. -_-