Červenec 2017

Známe :D

27. července 2017 v 21:36 Thinspo

Nemůžu se odpoutat

24. července 2017 v 20:39 Deník
Stále jsem myšlenkama na dovolené. Nemůžu se přeladit na realitu. Pro mě ta dovolená byla jako zázrak po celém tom stereotypním roce plném negativity a stresu. U moře jsem se cítila tak uvolněná, jako JÁ, žádný stres, stereotyp nebo neustálé obavy. Byl to ráj. Nejde mi se smířit s tím, že to trvalo jen 10 dní z celého roka a teď budu zase celý další rok čekat na další dovolenou (pokud nějaká bude za rok). Nechci se vrátit do těch obav, stresu, stereotypu...Na druhou stranu - dělám si to sama. Když budu mít kladný přístup ke všem těm činnostem co musím dělat (brigáda, škola) a budu žít přítomností a přijímat jí takovou jaká je, tak to bude mnohem lepší. Nechci teď zase vykročit špatnou nohou. Prostě to musím přijmout, život jde dál a musím ho procházet tak jak je. Můžu být vděčná za ty nádherné vzpomínky a doufat, že nejsou poslední. ♥
Bojím se, že se ponořím moc do té brigády, znepříjemním si ji myšlnkama a budu se tam cítit jako v kleci. Vždy to na mě padne a přijde mi ta situace nekonečná (viz střední kde jsem "trpěla" 4 roky). Neumím si uvědomit, že je to jen měsíc, který uplyne jako voda. Musím si na to dávat pozor a nepropadnout pesimismu.

Dovolená

21. července 2017 v 20:23 Deník
Znáte ten pocit, když se vrátíte z dokonalý dovolený a chcete se tam hned vrátit a trvá dobu než se dostanete zpět do reality...? Přesně tohle teď prožívám. První den jsem si říkala, že už chci domů, ale teď bych se tam vrátila. Chybí mi to krásné počasí, ten teplý vzduch s příchutí slaného moře...♥ všude racci, krabi a spoustu druhů ryb a mušlí. To nádherně čisté průzračné moře. Jiný svět. Ta pohoda, odtrhnutí od sterorypu, cítila jsem se tam jako v ráji. Až na jednu věc..neustále jsem řešila "můj problém" a to kdy si dojít na wc -_-. Já si prostě nedokážu dojít, když je někdo doma no a tam jsme byli pořád spolu, takže to bylo fakt hrozný. Poslední 2 dny jsem to v sobě držela za každou cenu plus 12 hodinovou cestu domu. Teď už jsem v klidu, že mě nic takového nečeká, než zase víkendy u přítele, kdy jsem zvyklá to v sobě držet, to už je klasika :D
Jinak jela jsem tam s váhou 49lg a také jsem se ní vrátila, ikdyž tam do mě cpali neustále jídlo, ale nebyly to přežery jaké mívám doma, ale bylo to pravidelné jezení takže alespoň tak.
A zase řeším tu samou otázku. Na jednu stranu si uvědomuju jak přítele miluju, když na něj koukám, tak se blahem roztékám a je to můj poklad a na druhou stranu si říkám, jestli nebudu třeba ve 30 letech a dýl litovat, že jsem si neužívala jako jiné holky na akcích každý víkend s někým jiným v posteli, že se dostatečně nevyblbnu dokud můžu, protože pak už budu na tohle "stará" a nebudu moct. Docela mě to i láká. Nevím proč. Jsem nymfa tak asi proto :D navíc je to pro mě dosud nepoznané zakázané ovoce a tak to chci prostě zkusit, ale nechci o přítele přijít ani za nic, takže doufám, že mě tohle UŽ KONEČNĚ přejde. Uvědomuji si jak je láska vzácná. Můj přítel je můj vysněný poklad a není přeci nic nad čas strávený s milovanou osobou ♥