Emoce

5. března 2017 v 17:42 |  Deník
Minulý článek beru zpět. V pátek jsme byla s holkama pařit, nějací kluci mě nabalovali a mě to přišlo odpudivé, protože jsem myslela jen na přítele. O nikoho jiného zájem vůbec nemám. Zjistila jsem, že pod slovem užívat si mi stačí pouze jít si takhle s holkama zapařit, opít se a jít na nějakou akci, ale víc nepotřebuju :) uklidnilo mě to. Navíc po tomhle víkendu se cítím, jak kdybych se do přítele znovu zamilovala ikdyž to nejde, protože ho miluji jak nejvíc to jde. Tenhle pocit jsem už párkrát předtím zažila :D
Uvědomuju si svůj problém - nejsem schopna vyrovnat se se svýma emocema a často je potlačuju. Když se mi chce před někým brečet dojetím nebo u filmu, tak to potlačím. Když si přiznám, jak moc mi přítel chybí a myslím na něj, tak brečím a proto si často nepřiznávám jak moc mi chybí a raději jdu něco dělat, ať na něj nemyslím. Když mám velikou radost z něčeho, tak se za to obviňuju a říkám si, že tak jak jsem teď šťastná, tak za chvíli budu smutná a proto se bojím být šťastná. Jindy mám stavy, kdy mě vůůbec nic nebaví a mám chuť nebýt. Když jdu někam s kámoškou a bavíme se spolu, užíváme si to a já vidím, jak moc mě má ráda, tak se zase cítím divně a nechci, aby mě měla ráda tak moc. Neívm proč, NEVÍM! Jsem divná. Když mi píše někdo, koho moc neznám, ať s ním jdu ven, tak se toho strašně bojím, mám z toho smíšené pocity a pocit viny. Pocit viny z toho, že nejdu, ale na druhou stranu z toho, že jsem jít měla a budu litovat, že jsem nešla. A že nebudu vědět co mu mám říkat.
Mám pocit viny i z toho, když mamka uvaří oběd, je tu spousta dalšího jídla a mamky přítel přinese ještě třeba něco k jídlu a já mám takové výčitky, že tolik utrácí a bojím se, že přijdou časy, kdy na to jídlo mít nebudeme. Za další jsem tak vděčná, že si tu jíme jako králové narozdíl od jiných lidí a z toho mám zase výčitky. Někdy když vidím rodiče jíst, tak mám takovou radost, že jí, uspokojí si základní potřebu a už za tim vidím nějakou špatnou dobu (např. válku) a představa, že by už neměli co jíst mě strašně děsí.
Tohle je jen něco málo z mého vnitřního života, užírá mě to a vím, že to není normální. Někdy fakt trpím sama se sebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 born-fit born-fit | E-mail | Web | 5. března 2017 v 18:35 | Reagovat

WOW! My sme si teda riadne podobné... Ja to mám s potlačovaním pocitov veľmi podobne.. Bojim sa ich dávať často najavo:) A som veľmi rada že si zistila že priateľ je len priateľ.:)

2 Peťula** Peťula** | Web | 5. března 2017 v 23:09 | Reagovat

Ahoooj, po 3 letech jsem se vrátila na blog, pokud budeš mít zájem, koukni ke mě třeba tě něco zaujme. Blog mám o všem možném co mě baví a zajímá :)

3 Dianay Dianay | Web | 6. března 2017 v 9:18 | Reagovat

Tak strašně ti rozumím. S tm přítelem, já bych ho nikdy nepodvedla. Miluju ho, a i když občas máme všechny tyhle myšlenky, jak jsem si psala v minulém komentáři, stějně bychom to nikdy neudělaly.
S těmi emocemi, jsme na tom uplně stejně. Někdy cítím pocit viny a lítosti, ale i ve zvláštních sitacích, nevím, jak to popsat. Uplně tak, že bych se třeba rozbrečela, když je mi někoho líto. Mám s rodiči, kamarády, babičkou i dědou.
Tohle všechno mi přepomíná, jak je mám mít ráda a všech si vážit! :) Měj krásný den :*

4 em. em. | Web | 6. března 2017 v 10:54 | Reagovat

Já se naučila pocity potlačovat jen v ten moment a večer jim dát průchod. Brečet když ležím v posteli..

5 Yasmine . Yasmine . | Web | 6. března 2017 v 12:06 | Reagovat

Občas nám prostě pocity pořádně dokážou pomotat hlavu :) Sem ráda , že si s přítelem tak ráda , moc ti to přeju :*

6 Mea Mea | E-mail | Web | 6. března 2017 v 16:47 | Reagovat

Jsem ráda, že tě to přešlo. Minulý článek jsem sice četla, ale raději jsem to nekomentovala. Jsem holka, která pro lásku fakt nedá a držím se jednoho :DD
Někdy je mi děsně, když vyhodím něco málo k jídlu. Taky nad tím přemýšlím. Ale co s tím nadělám.

7 skinny-hannah skinny-hannah | Web | 6. března 2017 v 21:27 | Reagovat

Vidíš too!:D A víš co, ono je to lepší někoho mit, a potom se vyblbnout s kamarádkama:)
Ohledně těch pocitu, to je uplně chápu. Hlavně bych nikdy nechtěla, aby treba někdo z mýho okolí trpěl PPP. Treba kdyz mamka snědla jídlo a pak rikala že je nacpana, a já uplně viděla jak si to vyčítá a bylo mi to hrozně líto.. nevím, to jsou prostě ty myšlenky, že ti na něčem/někom záleží a bojis se něčeho (u tebe toho, že nebude mít tvoje rodina mít co jist) co nemůžeš ovlivnit..:(

8 Gold girl Gold girl | Web | 7. března 2017 v 17:07 | Reagovat

Som rada ze tie pochybnosti v sebe ohladom priatela sa vyriesili ale ako vidim je to len zrnko oproti pocitom ktore prezivas.
Musis sa pokusit viac sustredit na pritomnoat a to dobre lebo sa len zbytocne suzujes.

9 i-just-want-to-be-pretty i-just-want-to-be-pretty | Web | 7. března 2017 v 17:50 | Reagovat

Upřímně jsem doufala, že se ti to ustálí v hlavě a vybereš si, že chceš zůstat s přítelem:)
A jinak s těmi emocemi... mám to dost podobně. Jsem děsně emotivní a stydím se za to a nechcu to před ostatními přiznat, protože na co občas myslím, to snad není ani normální.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama