Přehnané emoce

Neděle v 20:51 |  Deník
Cítím to víc a víc...že nejsem možná tak úplně normální -_- Všechno moc prožívám. Když jsem v nějaké pro mě nelibé situaci, tak mi přijde, že je nekonečná a nikdy neskončí a jsem strašně negativní a jen si stěžuji. Místo toho, abych byla optimista a říkala si, že to za chvíli skončí a budu dělat co mě baví.
Nevím jestli to má na svědomí výchova, ale vše si moc beru. Určitě vám taky rodiče a babičky říkali: Co by za to děti v Africe dali...a podobné řeči, no a já si teď opravdu až moc vážím všeho. Až se mi někdy chce brečet jaké mám "štěstí", že můžu jít ne vejšku (to přece rodiče v našich letech nemohli, nebyly na to peníze), že si můžu dopřávat všelijaké dobroty, na co si jen vzpomenu, že si můžu koupit tu krásnou kabelku a to už si i přijdu jako rozmazlený fracek, který utrácí peníze, přtom jiní mají těchle kabelek třeba 5. Moc si vážím chvil strávených s blízkými, až moc si užívám a prožívám krásné počasí, teplo, příjemný teplý večerní větřík, dovolenou u moře...♥ Ale prožívám to tak nějak moc intenzivně. Až mám z toho výčitky, že je to moc krásné a bojím se, že to krásné zanedlouho vystřídá něco špatné. Stále se bojím a neumím si užívat radost. Mám z ní výčitky. Bojím se být šťastná. Bojím se, že když si to připustím, tak se stane něco nepříjemného, abych nebyla šťastná moc dlouho.
Máte to někdo taky? Poslední rok to mám v hlavě pomotané a začínám si uvědomovat, že to není v pořádku a někdy trpím sama se sebou, se svými myšlenkami.
Za týden má přijet na rodinnou oslavu i má sestřenice, kterou nemám odmala ráda a měla spát v mém pokoji. Vím o tom už asi měsíc a celý ten měsíc, skoro každý den pomyslím na to, že si všechny věci musím schovat a uklidit, aby mi něco nevzala nebo nerozbila. Vždy byla nevychovaná a neměli se nejlíp a já se vždy bála, že si jí mamka vezme k nám domů a bude tu bydlet s námi. To by byla "moje smrt". Vše by mi brala a ničila jako to dělala vždycky...Z mého království (pokoje) by nic nezbylo. Kdyby se chovala normálně, tak by mi to ani nevadilo, ale ona nikdy nebyla normální, ikdyž ona za to nemůže.
To je jen další ukázka mých neustálých neodůvodněných obav...
 

Přejídání x plnohodnotná strava

7. srpna 2017 v 19:32 |  Deník
Nevím proč, ale stále mě to láká se přejídat, každý den, ikdyž je mi pak každý druhý den špatně, těžko. Dnes jsem sežrala kopici smaženého květáku, mraženou pizzu, půlku malého medovníku a je mi tak těžko a špatněKřičícíRozpačitý já už fakt nevím co je to jíst normálně a jaké to je. Normálně se najíst bez myšlenek na to jaké bude další jídlo a nebo kolik tohodle do sebe nacpu. Už jen to, že to jídlo dělá základ dne a má nám dodat energii a dělat dobře, ale já toho tak zneužívám a je mi špatně den co den... zase začarovaný kruh, ale teď ne any, ale přejídání.
PS: myslíte, že alkohol ovlivní účinek antikoncepce? dá se říct, že jsem jí zapila panákem a pak měla ještě něco málo, ale nic extra tvrdého a ani jsem nebyla nijak opilá a žádná kocovina :/

Nymfomanka

2. srpna 2017 v 18:55 |  Deník
Tento blog je pro ana a už několik měsíců jsem se snad ani nezmínila o váze a jídelníčkách. Neustále se přejídám a vážím stále 50kg, takže hubnutí teď neřeším. Trápí mě teď jiné otázky a myšlenky. Nikdy jsem se sama sobě nelíbila tak, jako teď a dokazují mi to pohledy mužů a narážky, hvízdání když projdu okolo...Asi to nějaké z vás moc dobře znají a už si toho ani nevšímají, jenomže já byla vždy "neviditelná" a teď se to mění. Říkám si, kolik z nich bych mohla mít (v posteli). Mohla bych mít skoro každého, na kterého bych si ukázala. A nejvíc se bojím, že za chvíli zestárnu a už nebudu tak "přitažlivá" a budu litovat, že jsem toho nevyužila, dokud jsem mohla. -_- Ale, jak už nejspíš víte z předchozích článků, mám přítele, kterého miluji a uvědomila jsem si, že ta láska je větší než ta touha, a proto dávám stále přednost jemu před tím užíváním si. Docela si přeju, aby mě tyhle chutě už přešly, protože mě to akorát deptá :D Jsem jako nadržený puberťák. Proč ostatní holky touží po lásce, po věrném příteli a hledají jen to, a já když ho mám, tak chci ještě něco jiného?... Která z vás kouká denně na péčko? Asi skoro nikdo. Jsem prostě jako chlap. Nymfomanka. Nadržená. Nevím co s tím a nevím, kdy to přejde, jestli vůbec někdy. -_-
 


Známe :D

27. července 2017 v 21:36 |  Thinspo

Nemůžu se odpoutat

24. července 2017 v 20:39 |  Deník
Stále jsem myšlenkama na dovolené. Nemůžu se přeladit na realitu. Pro mě ta dovolená byla jako zázrak po celém tom stereotypním roce plném negativity a stresu. U moře jsem se cítila tak uvolněná, jako JÁ, žádný stres, stereotyp nebo neustálé obavy. Byl to ráj. Nejde mi se smířit s tím, že to trvalo jen 10 dní z celého roka a teď budu zase celý další rok čekat na další dovolenou (pokud nějaká bude za rok). Nechci se vrátit do těch obav, stresu, stereotypu...Na druhou stranu - dělám si to sama. Když budu mít kladný přístup ke všem těm činnostem co musím dělat (brigáda, škola) a budu žít přítomností a přijímat jí takovou jaká je, tak to bude mnohem lepší. Nechci teď zase vykročit špatnou nohou. Prostě to musím přijmout, život jde dál a musím ho procházet tak jak je. Můžu být vděčná za ty nádherné vzpomínky a doufat, že nejsou poslední. ♥
Bojím se, že se ponořím moc do té brigády, znepříjemním si ji myšlnkama a budu se tam cítit jako v kleci. Vždy to na mě padne a přijde mi ta situace nekonečná (viz střední kde jsem "trpěla" 4 roky). Neumím si uvědomit, že je to jen měsíc, který uplyne jako voda. Musím si na to dávat pozor a nepropadnout pesimismu.

Dovolená

21. července 2017 v 20:23 |  Deník
Znáte ten pocit, když se vrátíte z dokonalý dovolený a chcete se tam hned vrátit a trvá dobu než se dostanete zpět do reality...? Přesně tohle teď prožívám. První den jsem si říkala, že už chci domů, ale teď bych se tam vrátila. Chybí mi to krásné počasí, ten teplý vzduch s příchutí slaného moře...♥ všude racci, krabi a spoustu druhů ryb a mušlí. To nádherně čisté průzračné moře. Jiný svět. Ta pohoda, odtrhnutí od sterorypu, cítila jsem se tam jako v ráji. Až na jednu věc..neustále jsem řešila "můj problém" a to kdy si dojít na wc -_-. Já si prostě nedokážu dojít, když je někdo doma no a tam jsme byli pořád spolu, takže to bylo fakt hrozný. Poslední 2 dny jsem to v sobě držela za každou cenu plus 12 hodinovou cestu domu. Teď už jsem v klidu, že mě nic takového nečeká, než zase víkendy u přítele, kdy jsem zvyklá to v sobě držet, to už je klasika :D
Jinak jela jsem tam s váhou 49lg a také jsem se ní vrátila, ikdyž tam do mě cpali neustále jídlo, ale nebyly to přežery jaké mívám doma, ale bylo to pravidelné jezení takže alespoň tak.
A zase řeším tu samou otázku. Na jednu stranu si uvědomuju jak přítele miluju, když na něj koukám, tak se blahem roztékám a je to můj poklad a na druhou stranu si říkám, jestli nebudu třeba ve 30 letech a dýl litovat, že jsem si neužívala jako jiné holky na akcích každý víkend s někým jiným v posteli, že se dostatečně nevyblbnu dokud můžu, protože pak už budu na tohle "stará" a nebudu moct. Docela mě to i láká. Nevím proč. Jsem nymfa tak asi proto :D navíc je to pro mě dosud nepoznané zakázané ovoce a tak to chci prostě zkusit, ale nechci o přítele přijít ani za nic, takže doufám, že mě tohle UŽ KONEČNĚ přejde. Uvědomuji si jak je láska vzácná. Můj přítel je můj vysněný poklad a není přeci nic nad čas strávený s milovanou osobou ♥

Ledová káva - recept

29. června 2017 v 13:51 |  Deník
Ledová káva
Uvařte 1 turka s cukrem. Nalijte do formiček na led a dejte do mrazáku. Druhý den OHŘEJTE hrneček mléka a dejte do něj co nejvíc kostek zmrazené kávy. Výsledek je úžasný, jako z obchodu, protože se kostky lée rozpustí a ochladí nápoj. Zkoušela jsem už tisíc receptů a nikdy nechutnal tak skvěle. Hlavně jsem to dávala do studeného mléka, takže se to skoro vůbec nerozpustilo a pila jsem pouze mléko :D


Plány mi nevychází

28. června 2017 v 18:00 |  Deník
Zdravím zlatíčka :) chyběli jste mi, dlouho jsem se neozvala. Neustále se přejídám, ale nepřibírám, alespoň v tomhle mám štěstí. Už za dva týdny je tu dovolená, takže se pokusím ještě něco málo zhubnout, ale fakt se nepřejídat. Myslíte, že když zapiju antikoncepci a před ní i po ní docela dost jím, že jí to může nějak ovlivnit? Já si myslím, že ne, protože hlavní je, že je ve mě a ona se tam rozpustí a tělo si z ní vezme co potřebuje. :/ Možná se jen vstřebá za dýl. Na druhou stranu, přejídám se už skoro rok a nic, takže asi dobrý :D
Nevzali mě na 2 ze 3 vejšek, na které jsem se hlásila...čekám na tu poslední jak na slitování, ale moc tomu také nevěřím :( já ráda studuju, počítala jsem s tím, že já budu studovat ještě hodně let, protože mě to baví a odmaturovala jsem s jedničkama. Jenže jsem se hlásila na jiný obor než jsem maturovala, takže vlastně nic jiného krom toho matuoritního neumím. Je mi jasné, že pokud bych se hlásila na obor, ze kterého jsem maturovala tak me 100% vezmou, byla jsem jedna z nejlepších ze třídy. Jenže mě to nebavilo a já v tom pokračovat nechci.




Děv*a

14. června 2017 v 13:52 |  Deník
Zase to samé téma...:D jak je teplo, mám po maturitě, chlapi se za mnou otáčí, navazujou oční kontakt, cítím se krásná a mladá (mladá jsem :D), miluju ty letní teplé večery, miluju tanec a hlasitou hudbu. Strašně mě to táhne si jít užívat, být volná? Asi to mám po taťkovi ten se chová doteď jako puberťák a chodí pořád někam pařit na koncerty.
Když vidím nějakou holku, která se všem nabízí, tak jí i docela závidím, že může, že je volná a využívá toho. Využívá té krásy a mládí. Mamka na mě byla vždycky přísná a nikam mě moc nepouštěla a tak jsem se dostatečně nevyblbla a chybí mi to. Chci to zkusit, alespoň na měsíc. Jenom se chovat jako děvka...Navíc teď je "pravý čas", je mi 19, mám poslední volné prázdniny...ALE mám dokonalého přítele, o kterého nechci v žádném případě přijít -_- bezvýchodná situace...prostě jen doufám, že mě to časem přejde. Snažím se zaměstnávat něčím jiným, myslet na jiné věci, koukat na romantické filmy a opakuju si, jak jsem vděčná za ten poklad, který mám akterý bych už nikdy nenašla. Ale je to těžké, prostě mě to táhne, chci to vyzkoušet a ne podvádět nebudu. víte co je ještě zvláštní? Že na sex s přítelem si stěžovat nemůžu a vím, že s jiným by to ani tak dokonalé nebylo. Je to celé zmatené, nechápu tedy, proč mě to láká :D
Já si hlavně říkám, že do 25 je člověk ještě krásnej a mladej a svobodnej a pak začíná práce (po vysoký), děti a většinou starání se o rodinu a já se bojím, že pak začnu litovat, že jsem si neuživala, dokud jsem mohla, ale já "nemůžu" ani teď.

Úvahy

10. června 2017 v 21:35 |  Deník
Dlouho jsem se neozvala, já vím. Váha stále 50kg, chodím na brigádu a dělám přijímačky na vejšky, jedny nevyšly a dalších se také dost obávám :/
Všimla jsem si, že hodně z vás píše, že máte také výkyvy nálad, uklidňuje mě to :D já je mám totiž šílené...snažím se ze všech sil být optimistická, ale někdy mi to vůbec nejde a přepadne mě úplně blbá nálada. Pak toho lituju, že sem se chovala jako kráva před ostatníma.
Zase mám chutě jít někam pařit a opíchat vše, co se hýbe...já vím, jsem strašná :D mám dokonalého přítele, kterého miluju a vím, že takový poklad bych už nikdy nenašla a strašně si ho vážím :) takže tím se vždycky nějak utnu. Ale ty myšlenky mě ovládají poslední dobou často. Doufám, že to brzo přejde, že je to jen nějaká "puberťácká" krize :D někdy lituju toho, proč zrovna já jsem taková nymfomanka. Sama tím trpím. Já bych snad i byla schopná točit "filmy pro dospělé" a ne že bych se styděla, mě by to ještě dělalo dobře...-_-
Stále přemýšlím, co se životem...když jsem teď odmaturovala. Co když nevyjde žádná vejška a já budu rok čekat na další šanci to zkusit znovu. A až dostuduju vejšku tak už budu "stará" a bude takový ten čas na zakládání rodiny a děti a já se stále cítím jako puberťák, který teprve poznává svět. Přijde mi, že jsem se dostatečně nevyblbla dokud jsem mohla, jelikož mi mamka zakazovala do 17 chodit na akce a pak jsem se hned po roce usadila s přítelem a od té doby skoro nikam nechodím. Ale jak říkám, nechci o něj přijít. Prostě doufám, že mě tyhle "choutky" přejdou :D Nerozhodný

Kam dál